80 let hokeje v Železném Brodě

Poslední listopadovou sobotu proběhlo u příležitosti 80 let hokeje v Železném Brodě setkání hráčů. V pohodové atmosféře restaurace Sport vzpomínalo několik generací na hokejové zážitky.

Období 70ti leté historie zpracoval a sepsal Mário Kieveg, na něž navázal současný předseda HC Železný Brod Tomáš Pavlata.

Mário Kieveg píše :)

Připomeňme si pár významných událostí z minulosti. Lední hokej má v naší zemi velikou tradici. Už 15. listopadu 1908 se stáváme zakládajícím členem Mezinárodní hokejové federace a až potom 11.prosince v pražské restauraci „U Platýze“ byl založen Český svaz hockeyový.

V r. 1909 jsme sehráli první mezistátní zápas a v r. 1911 jsme poprvé mistry Evropy! V r. 1931 je otevřena pražská „Štvanice“, první zimní stadion s umělým ledem ve střední Evropě a v r. 1933 poprvé pořádáme Mistrovství světa za účasti 12 mužstev. Naši se umístí na 3. místě. A možná právě tento světový šampionát dal impuls k založení hokejového oddílu v Železném Brodě. I když se v Brodě bruslilo už dávno předtím a to jak na louce u Pecháčků, tak v Olšinách na tenisových kurtech (u benzinové pumpy). Po výstavbě nové sokolovny v r. 1933 bylo za ní vybudováno kluziště s mantinely, což byly pouze položené klády, které se později malinko zvedly přitlučením prken. Zde se odehrály i první zápasy hokejového mužstva dospělých. V r. 1936 je založeno mužstvo dorostenců. Jak muži, tak dorostenci se snažili od samého začátku hrát soutěže, ale z finančních důvodů zatím jen v blízkém okolí. Jezdilo se do Semil, Velkých Hamrů, Turnova atd. V r. 1937 Sportovní klub na Poříčí založil též hokejový oddíl a do války zde působily dva oddíly LH. Po zrušení Sokola se spojily v jeden SK Železný Brod. V té době se hrála buďto I.A třída a nebo vyšší divize, to záleželo na financích. Na těch ostatně záleží dodnes. Za války se jezdilo trénovat i na Štvanici do Prahy a pokud počasí přálo, tak se na kluzišti za sokolovnou pořádaly turnaje o Pohár města skla za účasti předních i ligových mužstev s reprezentanty v čele. Divácká kulisa byla mohutná, sešlo se i přes 1000 fanoušků.

Po válce byl Sokol obnoven a tak se oddíl vrátil k názvu Sokol Železný Brod. V zimě 1947 – 48 hokeji nepřálo počasí a led byl pouze umělý. |Proto se muži účastnili sletového turnaje Sokola v Praze na Štvanici, který vyhráli. Jako vítězi Severního okruhu se kvalifikovali na Mistrovství republiky na Štrbském plese ve Vysokých Tatrách. Zde se stali mistry republiky a je to nejslavnější éra železnobrodského hokeje.

Tato éra vrcholí o rok později zápasem s Teslou Pardubice o postup do I.ligy. V té době ještě nebyl tak velký rozdíl mezi hokejistou z přírodního ledu a umělého, jako je tomu dnes. Tam záleželo na obětavosti a přístupu hráčů k tréninku a zápasům samotným.

Na začátku padesátých let vzniklo opět mužstvo dorostu, které dosahovalo výborných výsledků a svoji soutěž vyhráli. V Chomutově hráli kvalifikaci, ale postoupit se jim nepodařilo. Výborně si vedli i později, když hráli za muže.

Muži začali hrát Krajský přebor Liberecka a vedli si též velmi dobře. Že máme velmi dobré muže se potvrdilo i při přátelském utkání s ligovým I.ČLTK Praha, které jsme vyhráli těsně 8:7 před neuvěřitelnou návštěvou 2000 diváků. Dalším úspěchem oddílu je zisk přeborníka Libereckého kraje dorostenci v sezoně 1954-55 a následné utkání kvalifikace přeboru ČR s dorostenci PZ Kladno, kde v té době hráli budoucí vynikající hokejisté jako Jiřík, Vimr, Lidický a další. Přes to, že jsme utkání prohráli, byla to velmi úspěšná sezona pro náš oddíl. Už tu je cítit veliký rozdíl mezi hráči, kteří trénují na ledu v hale a přírodním kluzišti.

Vzhledem ke ztrátě kronik máme z padesátých až 70. let velmi strohé zápisy. V 50. letech je opět zakázán Sokol a tak se přejmenujeme na Jiskru Železný Brod. V té době hrají muži se střídavým úspěchem Krajský přebor a Liberecký kraj – 1.A třídu. Dá se říct, že tak to běželo do začátku osmdesátých let. Většina z Vás si určitě na tu dobu vzpomenete coby aktivní hráči.

Hrajeme s mužstvy ze širšího okolí, jako je Jablonec, Kamenický Šenov, Dolní Bousov, Rumburk, Pěnčín, Šluknov, Liberec, Velké Hamry, Mnichovo Hradiště, Lomnice n. Pop., Turnov, Bakov n.J., Varnsdorf atd.

V r. 1982 se začala stavět sportovní hala a z toho důvodu se zrušilo kluziště za sokolovnou. Všechny zápasy, ale i tréninky jsme nuceni hrát na stadionech. Pro nás to znamená méně možnosti trénovat a projevilo se to i na výkonnosti mužstva, nehledě na to, že jsme nuceni změnit práci s mládeží. Dorost je z hráčských a finančních důvodů opět zrušen, ti vyspělejší přeřazeni do mužů a máme pouze žáky, které se snažíme udržet.

Sezonu 1984 – 85 jsme sice vyhráli, ale úroveň soupeřů nebyla valná. Jak z důvodů kvality soutěže, tak též finančních jsme přešli do Sdruženého okresního přeboru Semily – Jičín. Domácí led máme na zimním stadionu v Lomnici n.Pop. S dopravou nám vyšlo vstříc ŽBS a v přeboru jsme se rozhodně neztratili a hned napoprvé jej vyhráli. Žáci se umístili na 5. místě z osmi mužstev, ale na turnaji v Lomnici byli druzí až po trestných stříleních.

Sportovní hala se dostavěla v r. 1986 i za našeho přispění, odpracovali jsme na její výstavbě okolo 1000 brigádnických hodin , ale hlavní pro nás je, že můžeme opět za sokolovnou nakropit své kluziště, nejen pro veřejnost ale i pro naše tréninky a mistrovská utkání. Zima nám nepřeje, je hodně sněhu a tak 15 dní vyhazujeme sníh a kropíme. Dne 11.1.1987 opět nastupujeme před 150 fanoušky na domácí led proti Jilemnici a vítězíme 7:2, dále porážíme Martinice 6:2 a Rovensko 7:2. Ale nakonec jsme druzí právě za Rovenskem se ztrátou jednoho bodu. V dalších sezónách máme jak žáky, tak dorostence a všechna naše mužstva bojují na předních místech okresního přeboru. I když často zvítězíme, na postup do vyšší soutěže chybí prostředky. Hlavní událostí sezony 1988-89 je oslava 55. let nepřetržité činnosti našeho oddílu, která se koná 1.4.1989 v sokolovně a sešli se tu podobně jako dnes bývalí, ale i současní členové a hráči. K té příležitosti byl vydán Almanach. Tento rok je i rokem velkých společenských změn v republice, ale hokej se hraje dál. Daří se opět žákům, kteří vítězí a v kvalifikaci jsou třetí, tak dorostu – který se dal opět dohromady – ten je jako muži celkově třetí. Díky brigádám se nám daří udržet finanční prosperitu oddílu.

Jednou z událostí, která se zapsala negativně do historie oddílu, je zápas na domácím ledě za sokolovnou se Sokolem Lipnice od Dvora Králové. Po urputném boji remizujeme 7:7, ale oni nespokojeně přeměřují naše mantinely a dávají do zápisu, že nemají stanovenou minimální výšku, chybí 5cm. Po tomto protestu je nám zakázáno hrát utkání na kluzišti za sokolovnou, až do odstranění této závady. Snažíme se získat finanční prostředky alespoň na zvednutí stávajících mantinelů, ale v době, kdy nikdo neví,co přesně a jak bude fungovat, se nám je nepodařilo zajistit. Sehráli jsme sice ještě několik přáteláků, ale už tu nebylo možné zajistit mistrák s jakýmkoliv soupeřem. A tak jsme se Lipnici pomstili výhrou na jejich ledě 5:1.

V této hektické době, plné zmatků, nadějí a euforie se snažíme zapojit i společensky a pořádáme velmi úspěšné Countrybály, burzu, dětský karneval na kluzišti, ale i zápas se starou gardou. Též se s občerstvením účastníme obnoveného Železnobrodského jarmarku. Návštěvníkům i známým se velmi líbil náš Lucerna bar, kde se nalévalo za doprovodu kytar a zpěvu.

V květnu r. 1991 nečekaně umírá p. Vladimír Bareš, což je pro oddíl velmi citelná ztráta.

Další rána, kterou dostaneme, je havárie Vajsovny, pod tíhou sněhu se vyvalí přední teď, naštěstí tam nikdo není. Výbor TJ, ale i Městský úřad v Žel. Brodě nám pomohli a postavila se Vajsovna nová. Na zbourání a stavbě nové jsme se podíleli též brigádně.

Dostáváme sice finanční dotace od svazu, ale na provoz oddílu to nestačí, brigády není možné sehnat a tak se snažíme shánět první sponzory, což je pro nás opět něco nového. Pro malý zájem se ruší v r. 1993 žáci a r. 1994 i dorostenci.

Zimy nám v této době moc nepřejí a ani nábory žáků či snaha obnovit dorost není úspěšná. Díky nedostatku vlastních odchovanců začínají za muže hrát stále více hráči přespolní a to z Turnova, Semil, Tanvaldu, Jablonce.

Přežili jsme sice r. 2000, ale 9.3. nám povodeň zdevastovala už takhle značně zničené mantinely a je co opravovat. Opět se snažíme obnovit alespoň žáky, ale o hokej není zájem. I muži mají problémy se soupiskou, v této době jich je okolo 15ti, což je málo.

Náš oddíl se dožil v r. 2003 70 let od založení a sezona 2003-2004 byla už 70. sezonou v historii oddílu, což je úžasné a obdivuhodné.

Záměrně tu nikoho nejmenuji ani nevyzdvihuji, neboť v takto dlouhé historii oddílu je jistě mnoho lidí, kteří se obětovali a pracovali pro něj. Někteří byli vidět, a víme o nich, ale na mnohé se zapomene. Proto chci poděkovat všem , kteří se aktivně podíleli na činnosti oddílu a na jejich počest byl sepsán i Almanach.

Chod oddílu přebírá a další období popisuje současný vedoucí Tomáš Pavlata, který vybudoval tým hrající LHL v Lomnici nad Popelkou.

Zasloužil se tak o pokračování tradice hokeje v Železném Brodě a to až na současných 80 let, za což mu patří dík.

Tomáš Pavlata píše :)

Po velmi pěkném shrnutí let minulých se pokusím navázat na dění současné. Nejprve však cítím povinnost vyjádřit poděkování vám všem, kteří jste celá ta léta společně drželi železnobrodský hokej v chodu a my tak mohli na tuto dlouhou tradici navázat a pokračovat v ní.

Naše současné mužstvo je dnes složeno převážně z hráčů, kteří vyrostli na ledě za zdejší sokolovnou. Pro tyto případy má hokejový slang výstižný výraz, a sice Rybníkáři. S klidným svědomím si dovolím dnes říci, že i my jsme ale přispěli k tomu, že dnes slavíme tak vysoké výročí. Rád vzpomínám na to, jak jsme před dvaceti lety rok co rok opravovali celé léto mantinely, abychom pak do toho mohli v zimě mydlit, nebo aby mužstvo A-čka mohlo odehrát alespoň jeden mistrák doma. Dodnes vidím to obstoupené kluziště fanoušky, jak sleduje černou gumu pohybující se kdesi ve sněhu mezi mantinely na přírodním ledu. Jsem rád, že jsme to ještě stačili s klukama zažít, protože dnešní doba už to jen stěží někomu umožní. Při tom všem jsme se snažili od chlapů odkoukat, jak se to vlastně hraje. I přesto pár z nás stačilo dorůst v době , kdy se zde ještě hrál meziokresní přebor, a tak pár z nás ještě stačilo nasát atmosféru kvalitní soutěže. Od toho jsme se v roce 2006 odrazili a společně všichni dali dohromady partu kluků, která dodnes táhne téměř ve stejném složení za jeden provaz pod dozorem stále ještě hrající dnes už skoro legendy brodského hokeje Míry Kopala. Přihlásili jsme se do soutěže LHL neregistrovaných, která se hraje na z.s. v Lomnici nad Popelkou. Tato soutěž je dnes v podstatě obdobou bývalého meziokresního přeboru a soutěží zde mezi sebou 20 týmů. Nám se daří pravidelně obsazovat umístění v půlce tabulky, což myslím zcela odpovídá našim současným kvalitám. Sezónu pak poslední dva roky zakončujeme turnajem v německém Ingolstadtu, odkud jsme zatím pokaždé přivezli medaile, loni za druhé a letos za třetí místo. Mně osobně velmi těší fakt, že se nesnažíme na úkor přátelství a výborné party upřednostňovat kvalitu a jak se říká radši hrajeme v pohodě a s humorem v kabině, než abychom brali nové hráče, kteří se neprosadili v registrovaných soutěžích.

Závěrem mého shrnutí pak nesmím zapomenout na poděkování p. Josefu Kopalovi a Jaroslavu Rákosovi, kteří nám  na začátek poskytli jak finanční, tak i materiální pomoc, neboť jsme do toho šli s holým zadkem a výstrojí na rameni. Přesto, že se jedná o soutěž neregistrovanou, je třeba každý rok na provoz sehnat přibližně 45.000,- kč. Tyto náklady si dodnes platíme téměř z vlastních kapes, což je myslím dostatečný důkaz toho, že v Brodě hokej hrají i dnes lidé, kteří ho mají opravdu rádi, stejně tak, jako jste ho měli před lety rádi i vy.

Vám všem patří můj dík a do budoucna bych chtěl popřát nejen vám, ale i brodskému hokeji hodně dalších sil a úspěchů.

Autoři: Mário Kieveg, Tomáš Pavlata

Setkání hráčů u příležitosti 80 let hokeje v Železném Brodě se uskutečnilo za podpory Města Železný Brod.